MiG-13

MiG I-250
Určení	stíhací letoun
Původ	Sovětský svaz
Výrobce	Státní letecký průmysl SSSR (OKB MiG)
Šéfkonstruktér	Arťom Mikojan, Michail Gurevič
První let	3. března 1945[1]
Zařazeno	1946
Vyřazeno	1950
Uživatel	Sovětské námořní letectvo
Výroba	1945–1946
Vyrobeno kusů	16+2[2]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mikojan-Gurevič MiG-13 byl sovětský jednomotorový stíhací letoun vyvinutý za druhé světové války, který byl mezičlánkem mezi vrtulovým a proudovým letadlem. Vznikl v konstrukční kanceláři Mikojan-Gurevič, která sestrojila dva významné válečné letouny - MiG-1 a MiG-3.

Vznik

V průběhu války docházelo k dalšímu zdokonalování těchto typů, ovšem žádná z dalších verzí nebyla zavedena do sériové výroby. Konstruktéři však začali pracovat na prototypech proudových letounů, chyběly však pro ně pohonné jednotky. Jednou z možností urychlení vývoje bylo zhotovení stroje, který by poháněl klasický vrtulový a reaktivní pohon. Profesor K. V. Cholščevnikov v CAGI vyvinul kombinovaný pohon, který se skládal z pístového motoru a motokompresoru VRDK. Výkon motoru se přenášel na vrtuli AV-5B a na motokompresor, dodávající stlačený vzduch do spalovací komory. Oba systémy pracovaly souběžně. Vrtule byla hlavním zdrojem tahu při vzletu a letu cestovní rychlostí, kdy motokompresor běžel naprázdno, tedy bez přívodu paliva do spalovací komory. Pokud bylo zapotřebí zvýšit rychlost, přebral funkci hlavní pohonné jednotky VRDK. Zážeh obstaraly svíčky a tah vrtule se v té cvíli snížil. Samotný tah VRDK bylo možné regulovat pomocí dvou segmentů výstupní trysky, ovládaných hydraulickými válci.

Pro svou předběžnou studii letounu označenou „N“ vybrala OKB Mikojan-Gurevič motor VK-107R, což byl vidlicový dvanáctiválec VK-107A s hnací hřídelí pro VRDK. Tato studie byla přijata 28. března 1944, maketa vnitřního uspořádání byla schválena 28. října a 30. listopadu byly dokončeny výkresy.

Vývoj

První prototyp I-250 vyjel ze závodu 26. února 1945, zálet provedl zkušební pilot A. P. Dějev 3. března 1945. Výzbroj tvořil kanón Berezin B-20 ráže 20 mm v ose vrtule a dva další téhož typu po stranách motoru. Systém VRDK byl otestován během třetího letu, kdy již byla vyměněna vrtule za typ AV-5L. V průběhu testů byla zvětšena svislá ocasní plocha. Během jednoho ze zkušebních letů došlo v malé výšce k destrukci výškového kormidla, prototyp se zřítil a v jeho troskách zahynul pilot Dějev.

Zkoušky pak pokračovaly dále na druhém prototypu I-250, který byl dokončen 26. května 1945. V jeho kokpitu se střídali A. P. Jakimov, A. N. Černoburov a I. I. Ivaščenko. Stranová nestabilita během mezních rychlostí byla vyřešena dalším zvětšením SOP. Druhý vyrobený nevyzbrojený I-250 byl neopravitelně poškozen během nouzového přistání.

Koncem roku 1946 si sovětské námořní letectvo objednalo 16 kusů I-250 pod novým označením MiG-13 s ještě větší SOP, zvětšeným objemem palivových nádrží i chladicí kapaliny. Podnikové zkoušky proběhly v červenci 1947 a státní pak mezi 9. říjnem 1947 a 8. dubnem 1948 s pilotem I. M. Suchomlinem. V  této době však již došlo k zalétávání čistě proudového prototypu MiG-9.

Užití

Letouny MiG-13 byly zařazeny do výzbroje námořního letectva Severní a Baltské flotily, kde setrvaly v činné službě do roku 1950. Mezi piloty byly poměrně oblíbené, a to zejména pro svou jednoduchost a nenáročnost přechodu z klasických vrtulových letadel.

Specifikace

Technické údaje

• Osádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 9,50 m^[3]
• Délka: 8,185 m^[3]
• Výška: 4,25 m
• Nosná plocha: 15,00 m²^[3]
• Hmotnost prázdná: 3028 kg^[3]
• Maximální vzletová hmotnost: 3931 kg^[3]
• Pohonná jednotka: 1 × vidlicový dvanáctiválec VK-107R o startovním výkonu 1700 koní, 1 × motokompresorový urychlovač VRDK o tahu 300 N

Výkony

• Max. rychlost: 825 km/h
• Stoupavost: 5000 m 4 min 35 s
• Dostup: 11 900 m
• Dolet: 1818 km bez VRDK^[3]

Výzbroj

• 3 × synchronizovaný 20mm automatický kanón B-20

Odkazy

Reference

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Mikojan-Gurevič MiG-13 na Wikimedia Commons
• (rusky) Článek na webu airwar.ru
• Kamufláže letounu MiG-13^{[nedostupný zdroj]}

Letouny MiG
Stíhací letouny	MiG-1 • MiG-3 • MiG-5 • MiG-7 • MiG-9 • MiG-13 • MiG-15 • MiG-17 • MiG-19 • MiG-21 • MiG-23 • MiG-29 • MiG-29M • MiG-35
Záchytné letouny	MiG-25 • MiG-31
Palubní stíhači	MiG-29K
Bitevní letouny	MiG-27
Cvičné letouny	MiG-AT
Experimentální letouny a nerealizované projekty	Je-150 • Je-152 • Je-8 • I-222 • I-225 • I-270 • I-320 • I-350 • MiG-6 • MiG-8 • MiG-105 • MiG-1.44 • MiG-110 • MiG Skat • MiG-XX LMFS MiG-1.27 • MiG-41 PAK DP
Sjednocená letecká korporace