Kosinová věta

ikona
Tento článek obsahuje jména bez správné české transkripce.
Můžete Wikipedii pomoci tím, že ho vhodně vylepšíte. Inspiraci k vylepšení můžete hledat v radách na stránkách v kategorii Transkripce, případně na diskusní stránce článku.
Úhly v A B C {\displaystyle \triangle ABC} α (u vrcholu A), β (u vrcholu B), a γ (u vrcholu C) jsou proti stranám a, b, c.

V trigonometrii je kosinová věta tvrzení o rovinných trojúhelnících, které umožňuje spočítat úhel v trojúhelníku na základě znalosti délek všech jeho tří stran. Podle kosinové věty pro každý rovinný A B C {\displaystyle \triangle ABC} s vnitřními úhly α , β , γ {\displaystyle \alpha ,\beta ,\gamma } a stranami a , b , c {\displaystyle a,b,c} platí:

a 2 = b 2 + c 2 2 b c cos α b 2 = c 2 + a 2 2 c a cos β c 2 = a 2 + b 2 2 a b cos γ {\displaystyle {\begin{aligned}a^{2}&=b^{2}+c^{2}-2bc\cdot \cos \alpha \\b^{2}&=c^{2}+a^{2}-2ca\cdot \cos \beta \\c^{2}&=a^{2}+b^{2}-2ab\cdot \cos \gamma \end{aligned}}}

Speciálním případem kosinové věty je Pythagorova věta, která však platí pouze pro pravoúhlý trojúhelník. Protože pro pravý úhel je cos 90 = 0 {\displaystyle \cos 90^{\circ }=0} , tak je třetí člen na pravé straně rovnice nulový a z kosinové věty zbyde jen zkrácený zápis odpovídající Pythagorově větě: c 2 = a 2 + b 2 {\displaystyle c^{2}=a^{2}+b^{2}} (a podobně pro zbývající dvě varianty, kde je pravý úhel u jiného vrcholu). Alternativní větou pro obecný trojúhelník je sinová věta.

Kosinová věta je používána k výpočtu vnitřních úhlů obecného trojúhelníku, jestliže jsou známy délky stran a , b , c {\displaystyle a,b,c} nebo pro výpočet, kdy jsou známy dvě strany a úhel, který tyto strany svírají.

Historie

Ačkoliv v Eukleidově době ještě nebyl znám pojem kosinus, popisují jeho Základy ze 3. století př. n. l. ranou geometrickou větu, která je téměř ekvivalentní zde popisované kosinové větě. Varianty pro tupoúhlé a ostroúhlé trojúhelníky (odpovídající zápornému a kladnému výsledku funkce kosinus) jsou řešeny samostatně v Knize druhé v částech Úloha XII a XIII.[1][2] Protože goniometrické funkce a algebra (zejména záporná čísla) v Eukleidově době ještě neexistovaly, jsou tato tvrzení založena na geometrických vztazích:

Úloha XII.
V trojúhelnících tupoúhlých čtverec strany proti úhlu tupému větší jest nežli čtverce stran tupý úhel svírajících o dvojnásobný pravoúhelník sevřený jedním ramenem úhlu tupého, na něž dopadá kolmice, a vnější úsečkou při úhlu tupém, již kolmice omezuje.

Eukleidés, Eukleidovy Základy, překlad František Servít.[2]

Výše citované Eukleidovo tvrzení lze zapsat pro tupoúhlý A B C {\displaystyle \triangle ABC} jež má tupý úhel B A C {\displaystyle \angle BAC} a z vrcholu B {\displaystyle B} je vedena kolmice C D {\displaystyle CD} na prodlouženou stranu B A {\displaystyle BA} , takto:

| B C | 2 = | B A | 2 + | A C | 2 + 2 | B A | | A D | {\displaystyle |BC|^{2}=|BA|^{2}+|AC|^{2}+2|BA||AD|}

Eukleidovy Základy připravily cestu k pozdějšímu objevu kosinové věty. V 15. století uvedl perský matematik a astronom Jamshid al-Kashi první znění kosinové věty ve formě vhodné pro moderní použití při triangulaci, k čemuž poskytl i přesné trigonometrické tabulky. V roce 2020 je ve Francii kosinová věta stále označována jako Formule d'Al-Kashi.[3][4][5][6]

V západním světě zpopularizoval kosinovou větu v 16. století francouzský matematik François Viète. Na počátku 19. století umožnila moderní algebraická notace zapsat kosinovou větu v její současné symbolické podobě.

Důkaz

Tvrzení kosinové věty lze snadno dokázat pomocí skalárního součinu.

Elementární důkaz se opírá o Pythagorovu větu a goniometrické funkce sinus a kosinus. Výpočet strany a {\displaystyle a} trojúhelníku A B C {\displaystyle ABC} je vhodné rozdělit podle velikosti daného úhlu α {\displaystyle \alpha } (ostrý, pravý a tupý):

  • Je-li α {\displaystyle \alpha } ostrý a bod P {\displaystyle P} patou výšky v c {\displaystyle v_{c}} , pak bod P {\displaystyle P} náleží straně c {\displaystyle c} (pokud ne, prohodíme označení bodů B {\displaystyle B} a C {\displaystyle C} ). Vzdálenost paty P {\displaystyle P} od bodu A {\displaystyle A} označíme u {\displaystyle u} . Pak podle Pythagorovy věty je
a 2 = v c 2 + ( c u ) 2 {\displaystyle a^{2}=v_{c}^{2}+(c-u)^{2}} .
Protože dále platí, že u = b cos α {\displaystyle u=b\cos \alpha } a v c = b sin α {\displaystyle v_{c}=b\sin \alpha } , lze psát
a 2 = ( b sin α ) 2 + ( c b cos α ) 2 {\displaystyle a^{2}=(b\cdot \sin \alpha )^{2}+(c-b\cdot \cos \alpha )^{2}}
a 2 = b 2 sin 2 α + c 2 2 b c cos α + b 2 cos 2 α {\displaystyle a^{2}=b^{2}\cdot \sin ^{2}\alpha +c^{2}-2bc\cdot \cos \alpha +b^{2}\cdot \cos ^{2}\alpha }
a 2 = b 2 ( sin 2 α + cos 2 α ) + c 2 2 b c cos α {\displaystyle a^{2}=b^{2}(\sin ^{2}\alpha +\cos ^{2}\alpha )+c^{2}-2bc\cdot \cos \alpha }
a 2 = b 2 + c 2 2 b c cos α {\displaystyle a^{2}=b^{2}+c^{2}-2bc\cdot \cos \alpha }
  • Je-li α {\displaystyle \alpha } pravý, pak podle Pythagorovy věty je
a 2 = b 2 + c 2 = b 2 + c 2 2 b c cos α {\displaystyle a^{2}=b^{2}+c^{2}=b^{2}+c^{2}-2bc\cdot \cos \alpha }
Protože je α = π / 2 {\displaystyle \alpha =\pi /2} , je cos α = 0 {\displaystyle \cos \alpha =0} , a pak
a 2 = b 2 + c 2 0 {\displaystyle a^{2}=b^{2}+c^{2}-0} , pak tedy
a 2 = b 2 + c 2 {\displaystyle a^{2}=b^{2}+c^{2}}
  • Je-li α {\displaystyle \alpha } tupý a bod P {\displaystyle P} patou výšky v c {\displaystyle v_{c}} , pak bod P {\displaystyle P} leží mimo c {\displaystyle c} . Vzdálenost paty P {\displaystyle P} od bodu A {\displaystyle A} označíme u {\displaystyle u} . Pak podle Pythagorovy věty je
a 2 = v c 2 + ( c + u ) 2 {\displaystyle a^{2}=v_{c}^{2}+(c+u)^{2}} .
Protože dále platí, že u = b cos ( π α ) {\displaystyle u=b\cos(\pi -\alpha )} a v c = b sin ( π α ) {\displaystyle v_{c}=b\sin(\pi -\alpha )} a dále cos ( π α ) = cos α {\displaystyle \cos(\pi -\alpha )=-\cos \alpha } a sin ( π α ) = sin α {\displaystyle \sin(\pi -\alpha )=\sin \alpha } lze psát
a 2 = ( b sin α ) 2 + ( b cos α + c ) 2 {\displaystyle a^{2}=(b\cdot \sin \alpha )^{2}+(-b\cdot \cos \alpha +c)^{2}} .
Což je totéž, jako v případě, že je úhel α {\displaystyle \alpha } ostrý a tedy
a 2 = b 2 + c 2 2 b c cos α {\displaystyle a^{2}=b^{2}+c^{2}-2bc\cdot \cos \alpha } .

Kosinová věta ve sférickém trojúhelníku

Ve sférickém trojúhelníku platí kosinová věta v této podobě:

cos a = cos b cos c + sin b sin c cos α cos b = cos a cos c + sin a sin c cos β cos c = cos a cos b + sin a sin b cos γ {\displaystyle {\begin{aligned}\cos a&=\cos b\cos c+\sin b\sin c\cos \alpha \\\cos b&=\cos a\cos c+\sin a\sin c\cos \beta \\\cos c&=\cos a\cos b+\sin a\sin b\cos \gamma \end{aligned}}}

Ortodroma

Tato podoba sférické kosinové věty se užívá v matematickém zeměpisu pro výpočet délky ortodromy („vzdušné“ vzdálenosti dvou míst na zemském povrchu):

cos e = cos ( 90 ϕ 1 ) cos ( 90 ϕ 2 ) + sin ( 90 ϕ 1 ) sin ( 90 ϕ 2 ) cos Δ λ = sin ϕ 1 sin ϕ 2 + cos ϕ 1 cos ϕ 2 cos Δ λ {\displaystyle {\begin{aligned}\cos e&=\cos(90^{\circ }-\phi _{1})\cos(90^{\circ }-\phi _{2})+\sin(90^{\circ }-\phi _{1})\sin(90^{\circ }-\phi _{2})\cos \Delta \lambda \\&=\sin \phi _{1}\sin \phi _{2}+\cos \phi _{1}\cos \phi _{2}\cos \Delta \lambda \end{aligned}}}

kde

  • ϕ 1 , ϕ 2 {\displaystyle \phi _{1},\phi _{2}} jsou zeměpisné šířky poměřovaných míst
  • Δ λ {\displaystyle \Delta \lambda } je rozdíl zeměpisných délek poměřovaných míst
  • e {\displaystyle e} je ortodroma jako úhel svíraný poměrovanými místy se středem Země

Délku ortodromy pak lze vypočíst jako d = e r {\displaystyle d=e\cdot r} , je-li e v úhlové míře, resp. d = 2 π e 360 r {\displaystyle d={\frac {2\pi e}{360}}\cdot r} , je-li e {\displaystyle e} ve stupních.

Související články

Odkazy

Reference

  1. EUCLID. Elements [online]. Redakce Thomas L. Heath; překlad Thomas L. Heath. [cit. 2023-01-24]. Dostupné online. Je zde použita šablona {{Cite web}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  2. a b VOPĚNKA, Petr; SERVÍT, František. Eukleides, Základy. 2. vyd. Nymburk: OPS, 2008. 154 s. ISBN 978-80-903773-7-0. S. 92. 
  3. Programme de mathématiques de première générale [online]. Ministère de l'Éducation nationale et de la Jeunesse, 2019-08-22 [cit. 2023-03-17]. S. 11,12. Dostupné online. 
  4. PICKOVER, Clifford A. The Math Book: From Pythagoras to the 57th Dimension, 250 Milestones in the History of Mathematics. [s.l.]: Sterling Publishing Company, Inc., 2009. Dostupné online. ISBN 9781402757969. S. 106. (anglicky) Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  5. IGARASHI, Yoshihide; ALTMAN, Tom; FUNADA, Mariko; KAMIYAMA, Barbara. Computing : A Historical and Technical Perspective. Boca Raton, Florida: CRC Press, 2014. ISBN 978-1-4822-2741-3. OCLC 882245835 S. 78. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.
  6. BARUKČIĆ, Ilija. Causality: A Theory of Energy, Time and Space. 8th. vyd. [s.l.]: Lulu Press, November 7, 2008. Dostupné online. ISBN 978-1-4092-2954-4. S. 174. Je zde použita šablona {{Cite book}} označená jako k „pouze dočasnému použití“.

Související články

Externí odkazy