Hydroxid hlinitý

Hydroxid hlinitý
Obecné
Systematický název	Hydroxid hlinitý
Anglický název	Aluminium hydroxide
Německý název	Aluminiumhydroxid
Sumární vzorec	Al(OH)3
Vzhled	Bílá práškovitá nebo krystalická látka
Identifikace
Registrační číslo CAS	21645-51-2
SMILES	O[Al](O)O
Vlastnosti
Molární hmotnost	78,003 g/mol
Teplota tání	300 °C
Hustota	2,42 g/cm3 (20 °C)
Disociační konstanta pKa	12,39 (20 °C)
Rozpustnost ve vodě	nerozpustný
Rozpustnost v polárních rozpouštědlech	nerozpustný v ethanolu
Rozpustnost v nepolárních rozpouštědlech	?
Součin rozpustnosti	3,72×10−33 (20 °C)
Struktura
Krystalová struktura	amorfní jednoklonná
Koordinační geometrie	rovnostranný trojúhelník
Tvar molekuly	rovnostranný trojúhelník
Termodynamické vlastnosti
Standardní slučovací entalpie ΔHf°	−1 275,8 kJ/mol
Standardní molární entropie S°	70,1 JK−1mol−1
Standardní slučovací Gibbsova energie ΔGf°	−1 157 kJ/mol
Izobarické měrné teplo cp	1,193 JK−1g−1
Bezpečnost
GHS07 [1] Varování[1]
R-věty	R36, R37, R38
S-věty	S26, S36
Teplota vznícení	Není vznětlivý
Není-li uvedeno jinak, jsou použity jednotky SI a STP (25 °C, 100 kPa). Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hydroxid hlinitý (Al(OH)₃) je nejstabilnější sloučeninou hliníku za standardních podmínek. Je amfoterní: v kyselém prostředí tvoří kationty [Al(H₂O)₆]³⁺, v zásaditém prostředí vzniká tetrahydroxohlinitanový aniont [Al(H₂O)₂(OH)₄]⁻. Toto jsou dva nejčastější ionty ve zředěném roztoku. V zásaditějších roztocích vznikají vícejaderné ionty, např. [(H₂O)₄Al(μ-OH)₂Al(H₂O)₄]⁴⁺.^[2]

Výskyt v přírodě

Čistý hydroxid hlinitý se v přírodě vyskytuje jako minerál gibbsit (hydrargillit, γ Al(OH)₃). Je také jednou ze složek nejvýznamnější hliníkové rudy bauxitu, společně s dalšími formami hydratovaného oxidu hlinitého a hydratovaného oxidu železitého.

Srážením z alkalických roztoků lze připravit α-Al(OH)₃ (bayerit), který se v přírodě nevyskytuje. Tato forma hydroxidu hlinitého je méně stálá než gibbsit.

Použití

Používá se jako jedno z adjuvant. Ve vodárenství se využívá k čiření vody, což je jedna z operací při výrobě pitné vody.^[3]

Odkazy

Reference

Literatura

• VOHLÍDAL, JIŘÍ; ŠTULÍK, KAREL; JULÁK, ALOIS. Chemické a analytické tabulky. 1. vyd. Praha: Grada Publishing, 1999. ISBN 80-7169-855-5. 

Externí odkazy

• Obrázky, zvuky či videa k tématu hydroxid hlinitý na Wikimedia Commons

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.