Ferenc Futurista

Ferenc Futurista
Ferenc Futurista kolem roku 1934 (Foto Josef Jindřich Šechtl)
Ferenc Futurista kolem roku 1934
(Foto Josef Jindřich Šechtl)
Narození7. prosince 1891
Smíchov
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí19. června 1947 (ve věku 55 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníHřbitov Malvazinky
DětiAnna Ferencová
Příbuzní
  • Karel Fiala otec
  • Eman Fiala bratr
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Ferenc Futurista, vlastním jménem František Fiala (1891 – 1947), český herec a sochař.

Ferenc Futurista, vlastním jménem František Fiala (7. prosince 1891, Smíchov[1] – 19. června 1947, Praha) byl český herec a sochař.

Život

František Fiala pocházel z umělecké rodiny, jeho otec byl herec Karel Fiala (1871–1931) a maminka Antonie roz. Zelenková, vystudoval uměleckoprůmyslovou školu.[2] Jeho mladším bratrem byl Eman Fiala (1899–1970), kromě něho měl ještě bratra Josefa (* 1894) a sestru Marii (* 1896). Jeho umělecké jméno vzniklo tak, že přezdívku Ferenc získal jako herec studentského kabaretu a příjmení Futurista přijal, když jeho schopnosti ocenil italský průkopník futurismu Filippo Tommaso Marinetti po své návštěvě Prahy.[zdroj⁠?]

Začal hrát už v němém filmu, ale největší slávu získal až v éře zvukové, kdy vytvořil několik desítek převážně komediálních rolí.

Dne 9. dubna 1921 se v Praze na Vinohradech poprvé oženil s Jindřiškou Jiráčkovou (1896–??), manželství však bylo v roce 1926 rozvedeno.[3] Podruhé se oženil v roce 1927 s herečkou Annou (Andulou) Tichou (1906–1989), se kterou měl dceru, později herečku Annu Ferencovou, rozenou Fialovou (1927–2020).[4]

Ve dvacátých a třicátých letech 20. století patřil mezi nejoblíbenější české kabaretní komiky. Vystupoval například v Longenově kabaretu Bum (spolu s Vlastou Burianem, Karlem Nollem, Emanem Fialou, Josefem Rovenským a Sašou Rašilovem),[5] v divadélku Komedie (toto od konce roku 1924 do května 1927, kdy vyhořelo a zaniklo, sám i vedl),[6] v Červené sedmě, ve smíchovské Aréně, karlínském Divadle Varieté Praha a v Rokoku. Hostoval také ve dvou hrách v Osvobozeném divadle,[7] které opustil pro neshody s J. Voskovcem a J. Werichem počátkem roku 1930.[8] V sezóně 1922/1923 byl stálým hostem Divadla na Vinohradech.[9] V prosinci 1941 účinkoval ve dvou propagandistických rozhlasových skečích (Hvězdy nad Baltimore a Rudá nemoc).[10]

Ferenc Futurista dle lékařů[zdroj?] přechodil nejméně dva zápaly plic a dva záněty průdušek a na následky onemocnění dne 19. června 1947 v nemocnici zemřel ve věku 55 let. Je pohřben na pražském hřbitově Malvazinky.[11]

Citát

„ Například komik Ferenc Futurista, vlastním jménem František Fiala, který byl začátkem dvacátých let členem Vinohradského divadla, už to měl v tom pseudonymu, že předbíhá trochu dobu. Byl tehdy velmi populární. Měl svůj zvláštní způsob příchodu na scénu, sotva se objevil, byl aplaus. “
— František Kovářík[12]

Divadelní role, výběr

Role ve filmu, výběr

Odkazy

Reference

  1. ↑ Archivní katalog. katalog.ahmp.cz [online]. [cit. 2021-09-08]. Dostupné online. 
  2. ↑ František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 128
  3. ↑ Matrika oddaných, sv. Ludmila, 1920-1922, snímek 93
  4. ↑ FIKEJZ, Miloš. Český film, Herci a herečky, Díl III.:S–Ž. Praha: Libri, 2008. ISBN 978-80-7277-353-4. Kapitola Tichá Anna/Andula, s. 488. 
  5. ↑ Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30
  6. ↑ Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 158
  7. ↑ Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 224–5
  8. ↑ Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. V druhém oddílu této knihy „Obrazový průvodce historií Osvobozeného divadla“ je otištěn unikátní snímek z kostýmní zkoušky hry Ostrov dynamit z března 1930, na němž je ještě Ferenc Futurista s V+W. Osvobozené divadlo opustil několik dní poté těsně před premiérou a jeho role se musela narychlo přeobsadit.
  9. ↑ Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907–2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  10. ↑ Radek Žitný: Protektorátní rozhlasový skeč, Nakladatelství BVD, Praha 2010, str. 171
  11. ↑ Správa pražských hřbitovů, vyhledávání: Futurista Ferenc, hřbitov Malvazinky
  12. ↑ František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 205

Literatura

  • Jaroslav Brož, Myrtil Frída: Historie československého filmu v obrazech 1930 – 1945, Orbis, Praha, 1966, str. 39, 109, 142, 158, 161, 163, 182, 201, foto 77, 270, 358, 408, 410, 417, 481, 483, 540
  • František Černý: Měnivá tvář divadla aneb Dvě století s pražskými herci, Mladá fronta, 1978, str. 128–133, 162, 164, 230, 287
  • František Černý: Theater – Divadlo, Orbis, Praha, 1965, str. 380
  • Jindřich Černý: Osudy českého divadla po druhé světové válce – Divadlo a společnost 1945 – 1955, Academia, Praha, 2007, str. 138, ISBN 978-80-200-1502-0
  • Antonín Dvořák: Saša Rašilov, Orbis, Praha, 1965, str. 30–2
  • Michal Herzán, Václav Budinský: Divadlo Rokoko, vyd. Victory, Most, 1998, str. 8, 74, 128–9
  • Václav Holzknecht: Jaroslav Ježek & Osvobozené divadlo, SNKLHU, Praha, 1957, str. 108–9, 224–5
  • Kolektiv autorů: Dějiny českého divadla/IV., Academia, Praha, 1983, str. 50, 77, 90, 91, 93, 158–160, 225, 268, 412, 416, 577, 597, 610, 647
  • František Kovářík: Kudy všudy za divadlem, Odeon, Praha, 1982, str. 205, 231–2, 235, 348 (foto)
  • Stanislav Motl: Mraky nad Barrandovem, vyd. Rybka Publishers, 2006, str. 140, 143, ISBN 80-86182-51-7
  • Jaromír Pelc: Meziválečná avantgarda a Osvobozené divadlo, Ústav pro kulturně výchovnou činnost, Praha, 1981, 248 s.
  • Jaromír Pelc: Zpráva o Osvobozeném divadle, Práce, Praha, 1982, 216 s.
  • Jaromír Pelc: Osvobozené divadlo, Mladá fronta, Praha, 1990, 488 s., ISBN 80-204-0165-2. Blíže in: [1]
  • Z. Sílová, R. Hrdinová, A. Kožíková, V. Mohylová : Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský ansámbl, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 30, 192, ISBN 978-80-239-9604-3
  • Ladislav Tunys: Hodně si pamatuju… Perličky v duši Raoula Schránila, Ametyst, Praha, 1998, str. 37, 58, 84, 118, 143, ISBN 80-85837-35-8
  • Ladislav Tunys: Otomar Korbelář, nakl. XYZ, Praha, 2011, str. 37, 64, 171, ISBN 978-80-7388-552-6
  • Jiří Žák a kol.: Divadlo na Vinohradech 1907 – 2007 – Vinohradský příběh, vydalo Divadlo na Vinohradech, Praha, 2007, str. 125, ISBN 978-80-239-9603-6

Související články

Externí odkazy

Autoritní data Editovat na Wikidatech