Atle Selberg
Atle Selberg | |
---|---|
Narození | 14. června 1917 Langesund, Norsko Norsko |
Úmrtí | 6. srpna 2007 (ve věku 90 let) Princeton, New Jersey, USA USA |
Alma mater | Univerzita v Oslu (1935–1943) |
Pracoviště | Institut pro pokročilé studium (1947–1948) Syracuská univerzita (1948–1949) Institut pro pokročilé studium (1949–1987) Institut pro pokročilé studium (1987–2007) |
Obor | teorie čísel |
Ocenění | Fieldsova medaile (1950) Wolfova cena za matematiku (1986) komandér s hvězdou Řádu svatého Olafa (1987) Gunnerus Medal (2002) |
Manžel(ka) | Hedvig Selberg (od 1947) |
Děti | Ingrid Maria Selberg |
Rodiče | Ole Michael Ludvigsen Selberg |
Příbuzní | Henrik Selberg, Arne Selberg a Sigmund Selberg (sourozenci) Mustapha Matura (zeť)[1] |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Atle Selberg (14. června 1917 Langesund, Norsko – 6. srpna 2007 Princeton, New Jersey) byl norský matematik známý především svými pracemi z analytické teorie čísel, a teorie automorfních forem.
Život a práce
Již od mládí ho fascinovaly práce indického matematika Šrínivásy Rámanudžana. Vystudoval matematiku na univerzitě v Oslu, kde v roce 1943 získal doktorát.
Během druhé světové války pracoval v osamocení kvůli německé vojenské okupaci Norska. Po válce se jeho práce staly známými, včetně důkazu tvrzení, že nenulový podíl netriviálních nul Riemannovy zeta-funkce leží na kritické přímce Re(s)=1/2, což byla první verze později vylepšené tzv. věty o kritické přímce. V roce 1948 Selberg podal elementární důkaz věty o prvočíslech.
Za své úspěchy Selberg obdržel v roce 1950 Fieldsovu medaili.
Selberg se přestěhoval do Spojených států a v roce 1950 se stal členem Institute for Advanced Study v Princetonu, kde zůstal až do důchodu. Jeho nejslavnějším výsledkem je objevení duality mezi délkovým spektrem kompaktní Riemannovy plochy a vlastní hodnotou laplaciánu, což je analogií k dualitě vztahu mezi prvočísly a nulami Riemannovy zeta-funkce. V roce 1986 byl oceněný Wolfovou cenou.
Zajímavost
První výsledek objevil Selberg už ve svých čtrnácti letech. Jednalo se o vztah
Odkazy
Reference
- ↑ MacTutor History of Mathematics archive.
Související články
- Věta o kritické přímce
- Chowla-Selbergova formule
- Fieldsova medaile
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Atle Selberg na Wikimedia Commons
- (anglicky) Atle Selberg na MacTutor Biography
Nositelé Wolfovy ceny za matematiku | |
---|---|
1978–1979 | Israel Gelfand / Carl Ludwig Siegel (1978) • Jean Leray / André Weil (1979) |
1980–1989 | Henri Cartan / Andrej Nikolajevič Kolmogorov (1980) • Lars Ahlfors / Oscar Zariski (1981) • Hassler Whitney / Mark Grigorievič Krejn (1982) • Čchen Sing-šen / Pál Erdős (1983/84) • Kunihiko Kodaira / Hans Lewy (1984/85) • Samuel Eilenberg / Atle Selberg (1986) • Kijoši Itó / Peter Lax (1987) • Friedrich Hirzebruch / Lars Hörmander (1988) • Alberto Calderón / John Milnor (1989) |
1990–1999 | Ennio De Giorgi / Ilja Pjatěckij-Šapiro (1990) • Lennart Carleson / John Griggs Thompson (1992) • Michail Gromov / Jacques Tits (1993) • Jürgen Moser (1994/95) • Robert Langlands / Andrew Wiles (1995/96) • Joseph Keller / Jakov Sinaj (1996/97) • László Lovász / Elias Menachem Stein (1999) |
2000–2009 | Raoul Bott / Jean-Pierre Serre (2000) • Vladimir Arnold / Saharon Šelach (2001) • Mikio Sató / John Tate (2002/03) • Grigorij Alexandrovič Margulis / Sergej Petrovič Novikov (2005) • Stephen Smale / Hilel Fürstenberg (2006/07) • Pierre Deligne / Phillip Griffiths / David Mumford (2008) |
2010–2019 | Čchiou Čcheng-tung / Dennis Sullivan (2010) • Michael Aschbacher / Luís Angel Caffarelli (2012) • George Mostow / Michael Artin (2013) • Peter Sarnak (2014) • James Arthur (2015) • Richard Schoen / Charles Fefferman (2017) • Alexandr Alexandrovič Bejlinson / Vladimir Geršonovič Drinfeld (2018) • Jean-François Le Gall / Gregory F. Lawler (2019) |
2020–2029 | Simon Donaldson / Jakov Matvejevič Eliašberg (2020) • George Lusztig (2022) |