12″ singl

Tento článek není dostatečně ozdrojován, a může tedy obsahovat informace, které je třeba ověřit.

Jste-li s popisovaným předmětem seznámeni, pomozte doložit uvedená tvrzení doplněním referencí na věrohodné zdroje.

12″ singl (též maxisingl nebo dvanáctipalec) je typ gramofonové desky. Zrod 12″ singlu je časově dán sedmdesátými lety a tedy dobou vzniku disca. Za vynálezce 12″ singlu je považován Tom Moulton – americký producent, remixér a spoluautor mnoha slavných alb z této éry (Gloria Gaynor). Ten potřeboval (nejdříve jen pro své potřeby ve formě jednorázové kopie, tzv. acetátu) delší a kvalitnější zvukovou stopu, než jakou nabízel malý singl (SP, single play, 7″). Rozprostřel tedy jednu jedinou skladbu na plochu původně určenou k vylisování LP desky a dosáhl tak kýženého efektu: větší dynamika záznamu, hlubší a výraznější basy, delší záznam – až do cca 20 minut.

Rozšíření formátu 12″ singlu se poté spolupodílelo na rozvoji disca, funku a dalších následujících směrů, které přišly v sedmdesátých a osmdesátých letech až do nástupu elektronické taneční scény, která tento formát využívala především v letech devadesátých.

12″ singl používali pro svou živou produkci v klubech a diskotékách především diskžokejové. V letech sedmdesátých a osmdesátých, vedle magnetofonového záznamu, v podstatě výhradně. Na 12″ singlech vycházely jiné, tzv. extended, tedy rozšířené, a často i jinými než originálními producenty přemíchané, delší verze nahrávek – na rozdíl od 7″ singlů, které byly určené převážně pro komerčnější, radiové, verze skladeb.

Obliba 12″ singlu je však značná i po roce 2000. S návratem vinylové kultury a ztrátě výlučného postavení CD nosiče je zde značný počet producentů, malých i větších labelů, které vydávají své nahrávky pouze na 12″ singlu.

Technické vlastnosti

Dvanáctipalcové singly mají obvykle mnohem kratší dobu hraní než LP v plné délce, a proto vyžadují méně drážek na palec. Tento prostor navíc umožňuje širší dynamický rozsah nebo hlasitější úroveň záznamu, protože výchylky drážek (tj. šířka vln drážek a vzdálenost uražená ze strany na stranu dotykovým perem gramofonu) mohou být mnohem větší, pokud jde o amplitudu, zejména u basových frekvencí. důležité pro taneční hudbu. Mnoho nahrávacích společností v 70. letech začalo produkovat 12palcové (30 cm) singly při 33+1⁄3 otáčkách za minutu, ačkoli 45 otáček za minutu poskytuje lepší odezvu výšek

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.